百度 他们的权力很大,大到管理几十万人;他们的权力又很小,小到甚至无法处置一个吊儿郎当的员工。
Operátor
je v matematice zobrazení, které ka?dému prvku
z prostoru
(nap?íklad funkci) p?i?azuje prvek
z jiného prostoru
. Zápis:
,
kde
,
.
Operátor se obvykle zna?í st?í?kou (toto zna?ení je typické zejména pro kvantovou mechaniku), nap?íklad
,
apod.
Prvek
se nazyvá vzor (nebo originál), zatímco prvek
se ozna?uje jako obraz. Mno?ina prvk?
, pro ně? je operátor
definován, se nazyvá defini?ní obor operátoru a zna?í se
. Mno?ina obraz?
v?ech prvk? z defini?ního oboru operátoru se nazyvá obor hodnot operátoru. Obvykle se zna?í
.
Koncept operátoru se vyrazně p?ekryvá s pojmem zobrazení, av?ak v matematice se termín „operátor“ zpravidla pou?ívá v kontextu prostor? funkcí (které jsou samy zobrazeními). Pro p?ehlednost a odli?ení této vy??í úrovně zobrazování je vhodné pou?ívat specificky termín „operátor“.
V matematice a informatice se jako operátor rovně? ozna?uje symbol matematické operace, nap?íklad zna?ka
pro sou?et (viz Operátor (programování)).
Pokud je
mno?ina reálnych, p?ípadně komplexních ?ísel (tedy obraz
je reálné ?i komplexní ?íslo), pak se operátor
nazyvá (reálny ?i komplexní) funkcionál. P?íkladem funkcionálu je ur?ity integrál.
Pokud pro dva operátory
z
do
platí
pro ka?dé
, pak jsou oba operátory toto?né.
D?le?itym operátorem je operátor identity (jednotkovy operátor)
, pro ktery platí
.
P?sobením operátoru identity
tedy nedochází k ?ádné změně.
Operátor
je inverzním operátorem k
, pokud platí
,
kde
p?edstavuje operátor identity. Inverzní operátor k danému operátoru nemusí existovat.
Platí vztah (mají-li obě strany smysl):
.
Lineární operátor
je operátor mezi vektorovymi prostory
a
, ktery splňuje vztah:

kde
jsou libovolné prvky prostoru
a
jsou libovolné skalární koeficienty.
Linearitu operátoru
lze ově?it pomocí následujících dvou podmínek:
pro libovolné
,
pro libovolné
(nebo
, pokud jde o komplexní prostory) a
.
P?íkladem lineárního operátoru je limita, která p?sobí na funkce nebo posloupnosti. Dále mezi lineární operátory pat?í derivace, která je definována pomocí limity, a neur?ity integrál, jen? je inverzním operátorem k derivaci (a? na konstantu).
Nelineárním operátorem je nap?íklad operátor
. P?sobením tohoto operátoru na libovolnou funkci
vyjde
.
Operátor nazyváme antilineární, jestli?e platí
,
kde
jsou libovolné funkce a
jsou koeficienty komplexně sdru?ené k
.
Operátor
mezi metrickymi prostory
je spojity v bodě
, jestli?e pro ka?dou posloupnost prvk?
splňující
, platí také
, tzn.
v prostoru
.
Lineární operátor, ktery je spojity v nějakém bodě
, je spojity v ka?dém bodě
.
Operátor
je omezeny (ohrani?eny), pokud existuje
takové, ?e pro ka?dé
platí
,
kde
je norma prvku
v prostoru
a
je norma prvku
v prostoru
.
Lineární operátor je spojity právě kdy? je omezeny. Sou?in omezenych operátor? p?edstavuje opět omezeny operátor. Podobně platí, ?e sou?et omezenych operátor? je opět omezenym operátorem.
Infimum ?ísel
operátoru
p?edstavuje normu operátoru
, tzn.
.
Normu lze také získat jako supremum mno?iny ?ísel
pro v?echny jednotkové prvky
, tzn.
.
Operátory na Hilbertovych prostorech jsou klí?ové v kvantové mechanice. Dále budeme vyu?ívat Diracovu notaci pro zápis skalárního sou?inu
na těchto prostorech.
Ke ka?dému lineárnímu operátoru
existuje sdru?eny operátor
, ktery splňuje vztah

Platí vztahy:
,
,



navíc pokud existuje inverzní operátor, platí
.
Operátor
se ozna?uje jako symetricky (někdy také hermitovsky), jestli?e platí

pro v?echna
a
z defini?ního oboru
.
Operátor
se ozna?uje jako antihermitovsky, je-li operátor
hermitovsky.
Operátor ? se nazyvá samosdru?eny, jestli?e platí
,
p?i?em? po?adujeme i rovnost defini?ních obor?. Pro omezené operátory jsou pojmy samosdru?eny, hermitovsky a symetricky ekvivalentní.
Samosdru?eny operátor
je pozitivní, kdy? pro ka?dé
platí

Operátor se ozna?uje jako normální, kdy? platí
,
kde
ozna?uje komutátor.
Operátor
je unitární, pokud platí
.
Pro libovolny unitární operátor
platí
.
Jestli?e operátor
splňuje vztah
,
pak operátor
ozna?ujeme jako izometricky. Izometricky operátor sice splňuje vztah
, av?ak na rozdíl od operátoru unitárního m??e byt
.
Omezeny lineární operátor
se ozna?uje jako projek?ní, splňuje-li podmínku
.
Pokud navíc
, jde o ortogonální projekci.
Je-li
projek?ní operátor, pak je projek?ním operátorem také
,
kde
p?edstavuje operátor identity. Platí p?itom vztahy
,
.
Je-li
vektor normalizovany k jednotce, pak projek?ní operátor do jednorozměrného podprostoru tvo?eného v?emi vektory lineárně závislymi na
lze vyjád?it jako

Jestli?e mno?ina vektor?
tvo?í ortonormální bázi podprostoru
, pak projek?ní operátor do
vyjád?íme jako
.
Pokud je
, pak je projek?ní operátor operátorem identity, tak?e
.
Tento vztah p?edstavuje tzv. relaci úplnosti (uzav?enosti).
Sou?tem dvou operátor?
vznikne operátor
, pro ktery platí
.
Operátor
ozna?íme jako sou?in operátor?
a
, tzn.
, pokud pro ka?dé
platí
.
Pomocí p?edchozího vztahu lze definovat mocninu operátoru, nap?íklad
.
Násobení operátor? není komutativní, tedy v obecném p?ípadě pro dva operátory
. Abychom vystihli vzájemnou nekomutativnost dvou operátor?
, zavádíme tzv. komutátor operátor?
.
Dva komutativní operátory
splňují pro libovolné
vztah
.
Jsou-li hermitovské operátory
komutativní, pak mají spole?né vlastní funkce.
Jestli?e operátory
komutují, tedy
, pak pro libovolné funkce
,
platí
.
Kromě komutátoru se zavádí také antikomutátor operátor?
.
Z definice komutátoru a antikomutátoru vzniknou následující vztahy:
,
,
,
,

,
,
.
Platí také Jacobiho identita
.
Operátory jsou nepostradatelné jak v diferenciálním po?tu v matematice (nap?íklad operátor nabla), tak p?i pou?ití v kvantové mechanice a p?i zjednodu?ování zápisu identit (rovnic) jinde ve fyzice.